Každý normální člověk někde bydlí. A jen nejrůznější ztroskotanci nemají aspoň nějakou docela obyčejnou střechu nad hlavou a jsou bezdomovci potulujícími se bezprizorně po našich ulicích. Ale protože jsou životní poměry nás lidí různé, také různě bydlíme. Chtěli bychom bydlet dokonale, ale můžeme mít jenom to, co si můžeme dovolit.

A jak tedy bydlíme? Někdo v nájmu, někdo u rodičů, někdo ve vlastním bytě. A někdo má třeba i svůj dům. A každá z těchto možností má jak své výhody, tak i nevýhody. A byť jsou tyto poměrně známé, pojďme si je připomenout.

interiér bytu

Ten, kdo bydlí stále ještě u rodičů, to mívá finančně docela výhodné. Je jasné, že z něj jeho nejbližší lidé nebudou sdírat kůži, jak se říká, pokud to nebude vysloveně nevyhnutelné. Takový člověk má i poměrně jisté bydlení, protože nebývá obvyklé, aby lidé svého potomka vyhodili na ulici. Aspoň pokud panují v rodině dobré vztahy.

Ten, kdo se odstěhoval někam do podnájmu, to má v některých ohledech lepší a v některých horší. Dobré to má hlavně v tom, že se nemusí o takový objekt, v němž se zdržuje, starat, protože to je věc jeho majitele, špatné bývá naopak to, že se tu platí přemrštěný nájem a člověk nemívá takové bydlení napořád, ale jen tak dlouho, jak to majiteli objektu vyhovuje.

prázdný byt

Když má někdo vlastní byt, má své jisté. A bývá to finančně výhodnější než nájem, co se průběžných plateb týká. Protože se tu neplatí nic pronajímateli, ale hradí se jen skutečné náklady. Zato je ale hodně drahé si takový byt pořídit. A vlastní dům bývá ještě dražší než byt. Ale zase v něm má člověk víc soukromí a také tu může mít kus svého pozemku, což je příjemné.

A tak je nejvýhodnější mít dům nebo byt ve vlastnictví. Mimo jiné i proto, že to je majetek, který by se dal v případě potřeby prodat nebo zastavit. A že si to tady může majitel upravovat k obrazu svému.